Návštěva bratra biskupa
Setkání s bratrem biskupem.
V neděli 28. 2. 2021 jsme v našem sboru Církve československé husitské přivítali bratra biskupa doc. ThDr. Davida Tonzara, ThD. Bratr biskup odsloužil slavnou liturgii patriarchy Farského spojenou se slavností Večeře Páně a u této příležitosti pronesl kázání k liturgickým textům, které naše církev předkládá u příležitosti druhé neděle postní. Bohoslužba se konala v naše novém sborovém domě Pavéza, který jsme vystavěli z vlastních prostředků, za pomoci pražské diecéze a ze sbírky konané v rámci celé církve v naší zemi.
Liturgie na dnešní neděli přináší jeden z nejobtížnějších textů celé Bible. Popisuje boží příkaz praotci Abrahamovi, aby vystavěl oltář a na něm obětoval Bohu svého syna Izáka. Příběh dopadne dobře. Poté, co se Abraham rozhodne podvolit božímu příkazu a svého syna obětovat, je jeho ruka zadržena andělem a na místo Izáka je obětován beránek. Abrahám je za svou víru odměněn a jeho potomci a majetek jsou rozmnoženi podle zaslíbení jako hvězdy na obloze. Pro nás, pro křesťany, je příběh navýsost symbolický. Nikdo z nás si neumí představit, že by měl obětovat to nejcennější, co má, vlastní dítě. Přesto je to právě Bůh, kdo svého syna neváhal vydat pro nás lidi. Na Velký pátek, jehož připomínka se rychle blíží. V duchu nejlepších tradic naší církve bratr biskup v příběhu odhalil i poselství pro náš dnešní život. A tím je vztah víry a autority. Abraham měl dobrý důvod Bohu věřit. Svého syna si vymodlil. Byl mu zaslíben Bohem a počal jej již jako stařec v době, kdy byla jeho žena již léta "za svým cyklem". Proto dokázal zapřít i vlastní lidskou přirozenost a z pohledu dnešního, stejně jako tehdejšího člověka, byl připraven vykonat něco, čemu nejen nerozuměl, ale co pro něj bylo vrcholně bolestné a zdánlivě proti veškerému rozumu. Jeho víra jej nezklamala. Věděl, komu uvěřil.
Stejně tak i my jsme, zvláště v dnešní době, vystavováni požadavkům k bolestným obětem. Zapření sebe sama. Omezením, která mají především pro starší generaci nevratné důsledky. Ale mají ti, kdo od nás dnes oběti vyžadují stejnou autoritu jako měl starozákonní Bůh pro Abrahama? Je i naše víra sycena od těch, kdo ji od nás vyžadují, jejich mravním životem nebo příkladem sdíleného osudu? Na to nám Bible odpověď nedává. Ponechává nám ale rozum, abychom se v dnešních výzvách dokázali rozhodnout podle vlastního svědomí a odpovědnosti k našim bližním.
A právě o tom je i dnešní neděle postního cyklu. Bůh od nás nežádá abychom hladověli, nechce po nás probdělé noci v promrzlých kostelích. Ale volá nás, abychom to nejcennější co máme, víru, která umí vést člověka i temnotou nejistoty a strachu, proti vlastnímu krátkodobému zájmu a zdánlivě i proti rozumu, svěřili tomu, kdo si ji skutečně zaslouží. Protože jen takto žitá víra nás může osvobodit od strachu a přinést do našich srdcí jistotu bezpečí v této nejisté době.
Příští setkání s bratrem biskupem proběhne, jak pevně věříme, při slavnostním otevření našeho sborového domu, na které čtenáře včas upozorníme prostřednictvím tohoto měsíčníku, s laskavou podporou vedení města.